Všechny plány

Základy

Sedm dní prvních kroků pro nové věřící: milost, modlitba, Boží slovo a život s Božím lidem.

  1. Den 1

    Milováni Bohem

    Dnešní čtení

    Zamyšlení

    Je jeden verš tak známý, že byl vytištěn na samolepkách na auta a lidé ho drží na transparentech na sportovních utkáních. Jenže známost má sklon otupovat ostří čepele, která byla vždy určena k tomu, aby pronikla až k srdci. Otevřete Bibli na Janu 3:16 a čtěte pomalu, jako úplně poprvé. I když jste ho slyšeli tisíckrát, to, co o vás vyhlašuje, stojí za to slyšet znovu. Slovo „tak“ ve větě „Neboť tak Bůh miloval svět“ není pouhé zesílení ve smyslu „velmi“, i když i to je jistě pravda. V původním jazyce nese význam „tímto způsobem“: Bůh miloval právě takto, nákladně a nezaměnitelně. Dal. V Božím slovníku není láska nikdy pojem. Vždy je to čin. Neposlal zprávu ani hnutí, poslal svého Syna. A následující verš, Jan 3:17, je neméně úžasný: „Neboť neposlal Bůh Syna svého na svět, aby odsoudil svět, ale aby spasen byl svět skrze něj.“ Syn nepřišel vynést rozsudek viny, ten jsme si už zasloužili, ale přijmout ho na sebe. Římanům 5:8 to prohlubuje ještě víc: „Ale Bůh osvědčuje lásku svou k nám, že když jsme ještě hříšníci byli, Kristus za nás umřel.“ Slovo „osvědčuje“ znamená dokazuje, prokazuje nade vši pochybnost. Bůh nečekal, až se sami očistíme. Miloval nás v našem nejhorším stavu, v nejzlomenějším, nejdál od Něho. To je láska, která vás nalezla. Vy, kdo jste noví věřící, nechte si to sednout až do morku kostí: do Božího srdce jste si cestu nezasloužili a nemůžete z něj ani vypadnout. Jeho láska je startovní čára, ne cíl. A vy, kdo chodíte s Bohem léta, zůstaňte tu ještě chvíli. Kdy jste naposledy nechali tuto pravdu být skutečně novou? Bůh, který rozmístil galaxie, se na vás podíval v vašem hříchu a řekl: „Stojí to za to.“ Ať to dnes stačí.

    Zobrazit denK dispozici je zvuk
  2. Den 2

    Spaseni milostí

    Dnešní čtení

    Zamyšlení

    Dříve než Pavel řekne Efezským, čím se stali, připomene jim, čím byli. Nezjemňuje to: byli „mrtví v přestoupeních a v hříších“ (Efezským 2:1). Mrtvý neznamená nemocný, zápasící ani potřebující trochu pomoci. Mrtvý znamená, že v nás nebylo nic, co by se mohlo natáhnout k Bohu. Není to pesimismus, je to upřímná diagnóza, díky které je lék tak úžasný. Pak přichází jeden z nejdůležitějších zlomů v celém Písmu. Poté, co Pavel ve verších 1 až 3 popíše náš stav, píše ve verši 4: „Ale Bůh.“ Dvě slova, která mění všechno. „Ale Bůh, bohatý jsa v milosrdenství, pro velikou svou lásku, kterouž nás zamiloval, i když jsme mrtvi byli v hříších, spolu s Kristem oživil nás.“ Bůh sestoupil do hrobu našeho stavu a vdechl život tomu, co bylo bez života. Neopravil nás, vzkřísil nás. A Pavel pak dospěje k verši, který je závěsem celé pasáže a který křesťané opatrují už dva tisíce let: „Milostí zajisté jste spaseni skrze víru, a to ne sami z sebe: Boží dar jest, ne z skutků, aby se někdo nechlubil“ (Efezským 2:8-9). Milost je Boží nezasloužená přízeň, jeho dobrota proudící k těm, kdo na ni nemají nárok. Víra je pouze otevřená dlaň, která přijímá, co milost podává. Dar nelze koupit, vyměnit ani si ho zasloužit náboženským úsilím. Lze jej jen přijmout. Pavel však nekončí. Verš 10 nám připomíná, že dobrými skutky sice nejsme spaseni, ale k nim spaseni jistě jsme: „Jeho zajisté jsme dílo, stvořeni jsouce v Kristu Ježíši k dobrým skutkům.“ Slovo „dílo“ je v řečtině poiéma, z něhož pochází i naše slovo poezie. Jsi Boží báseň, jeho mistrovské dílo, které ještě vzniká. Spasení není koncem příběhu, je prvou větou toho, který Bůh píše od počátku.

    Zobrazit denK dispozici je zvuk
  3. Den 3

    Nové stvoření

    Dnešní čtení

    Zamyšlení

    Pavel píše z vězeňské cely, pod římskou stráží, církvi ve městě Korintu. A právě z tohoto nepravděpodobného místa pronáší jedno z nejodvážnějších prohlášení celého křesťanského Písma: „A protož jestliže kdo jest v Kristu, nové jest stvoření; staré věci pominuly, aj, učiněny jsou všechny věci nové“ (2. Korintským 5:17). Slovo přeložené jako „stvoření“ je totéž, které se v řeckém překladu První knihy Mojžíšovy používá pro původní stvoření. Pavel nemluví o sebezdokonalování. Mluví o novém počátku. Pro úplně nového věřícího je to vzrušující a, upřímně řečeno, někdy i matoucí. Možná jste vložili svou víru v Krista, a přesto stále cítíte tah starých zvyků, starých vzorců, starého způsobu myšlení. Znamená to, že ten verš pro vás neplatí? Vůbec ne. Prohlášení „staré věci pominuly“ je výpovědí o vašem postavení před Bohem: vaše identita byla zásadně a trvale proměněna. Proces, v němž se váš každodenní život přibližuje této nové identitě, teologové nazývají posvěcení a trvá celý život. Zasazené semeno je skutečné, i než strom dorostl. Verš 21 je teologickým motorem verše 17: „Nebo toho, kterýž neznal hříchu, za nás hříchem učinil, abychom my byli učiněni spravedlností Boží v něm.“ Učenci tomu říkají velká výměna. Ježíš, který nikdy nezhřešil, byl postaven, jako by spáchal každý hřích, který byl kdy spáchán: váš, můj, hřích celého světa. A my, kdo jsme nikdy neprožili spravedlivý den, jsme postaveni, jako bychom prožili Jeho dokonalý život. Není to předstíraná spravedlnost, je to skutečný přenos, právní i duchovní skutečnost, kterou uznává i samo nebe. Pro zkušeného věřícího platí tohle: novota, o níž Pavel mluví, není jednorázová událost mizející ve zpětném zrcátku. Řecké slovesné tvary naznačují trvající skutečnost v přítomném čase. V Kristu jste stále nový. Každé ráno, když se probudíte, probouzíte se jako nové stvoření. Nechte tuto pravdu být tím prvním, co si vezmete do nového dne.

    Zobrazit denK dispozici je zvuk
  4. Den 4

    Rozmlouvání s Bohem

    Dnešní čtení

    Zamyšlení

    Když učedníci sledovali Ježíše při modlitbě, něco v hloubce a důvěrnosti toho, co viděli, v nich vzbudilo touhu po tomtéž. Nežádali Ho, aby je učil teologii nebo konání zázraků. Prosili Ho, aby je naučil modlit se. Modlitba, kterou jim dal v Matoušovi 6:9-13 a které říkáme Modlitba Páně, nikdy nebyla určena k pouhému odříkávání. Je to mapa krajiny duše před Bohem, vzor, který nám ukazuje, jakou podobu může mít upřímný a důvěřivý rozhovor s naším Otcem. Všimněte si, jak ta modlitba začíná: ne našimi potřebami, ale Božím jménem. „Otče náš, kterýž jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé.“ Než předneseme své prosby, nejprve se zorientujeme. Připomeneme si, s kým mluvíme: ne s automatem na přání, ne se vzdálenou silou, ale s Otcem. Slovo, které Ježíš použil pro Otce, bylo aramejské „Abba“, slovo něžné důvěrnosti, jako když dítě říká „tati“. Dostali jste mimořádnou výsadu oslovovat Stvořitele vesmíru tímto slovem. Nepospíchejte kolem něj. Filipským 4:6 jde ještě dál, přímo do každodenního života: „Ničeho nepečujte, ale ve všem modlitbou a prosbou s díkčiněním oznamujte žádosti své Bohu.“ Slova „ničeho nepečujte“ znamenají: o nic buďte úzkostlivě nestarostní. Ne proto, že by naše problémy byly malé, ale proto, že náš Otec je veliký. Pavlův recept na úzkost není pozitivní myšlení, ale modlitba. A to modlitba prosycená děkováním, které nás drží zakotvené v tom, co Bůh už učinil, i když Mu přinášíme to, co zatím nevidíme vyřešené. A zaslíbení, které následuje ve verši 7, patří k nejkrásnějším v Písmu: „A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, ostříhati bude srdcí vašich i myslí vašich v Kristu Ježíši.“ Slovo „ostříhati“ je vojenský výraz, znamená střežit, stát na stráži. Boží pokoj není jen pocit, je to hlídka postavená u dveří vašeho srdce. Nevyrábíte si ho sami. Přijímáte ho: skrze modlitbu, skrze vděčnost, prostě tím, že přijdete k Otci a svěříte Mu to, co sami unést nemůžete.

    Zobrazit denK dispozici je zvuk
  5. Den 5

    Svítilna noze mé

    Dnešní čtení

    Zamyšlení

    Představte si poutníka na temné cestě: žádné pouliční lampy, žádný měsíc, jen úzký kruh světla z pochodně v jeho ruce, který dopadá pár kroků před něj. Právě tento obraz používá žalmista, když píše: „Svíce nohám mým jest slovo tvé a světlo stezkám mým“ (Žalm 119:105). Nepopisuje reflektor, který osvětlí celý obzor najednou. Popisuje právě tolik světla, kolik stačí na další krok. Přesně tak působí Boží Slovo v lidském životě. Když Pavel psal svému mladému příteli Timoteovi, připomněl mu, že Písma, která znal od dětství, nejsou jen stará rodinná tradice. Jsou živá a mocná. „Všecko Písmo od Boha jest vdechnuto,“ napsal Pavel. Bůh je tedy vydechl, jako člověk vydechne teplo na zmrzlé ruce. Každé slovo nese Jeho dech. A tento dech je podle Pavla užitečný k tomu, aby nás učil, co je pravda, napravoval nás, když bloudíme, a cvičil nás, abychom žili správně. Bible není soubor pravidel, jimiž si máme zasloužit Boží přízeň. Tu už máte z milosti. Je spíše jako dopis od Otce, který vás miluje a chce, abyste poznali Jeho, poznali sami sebe a našli pevnou půdu pod nohama ve světě, který může být velmi temný. Pro nového věřícího je to osvobozující zpráva. K užitku z Písma nepotřebujete teologický diplom. Stačí ho otevřít a číst s důvěrou, že tentýž Bůh, který je vydechl, je s vámi, když ho přijímáte. A pro toho, kdo tato slova četl už stokrát, tu je podnět k zamyšlení: lampa v žalmistově obrazu je držena blízko u nohou, ne vysoko nad hlavou. Je to obraz pokory, člověka, který se naučil, že nevidí daleko dopředu, a smířil se s tím. Důvěřuje tomu, kdo drží zítřek. Dnes, ať jste na této cestě kdekoli, Slovo je vaším světlem. Ne každá otázka bude zodpovězena hned. Ale další krok bude osvětlen. A to stačí, abychom podle toho šli.

    Zobrazit denK dispozici je zvuk
  6. Den 6

    Nejsme stvořeni k tomu, abychom chodili sami

    Dnešní čtení

    Zamyšlení

    Mnoho lidí přináší do sboru poprvé tichou bolest: obavu, že víra má být soukromá a osamělá věc a že potřebovat druhé je nějakou slabostí. Bible na tento strach odpovídá přímo a téměř na každé stránce. Křesťanský život nebyl nikdy určen k tomu, abychom jím šli sami. Autor listu Židům mluví k věřícím, kteří se začínali vzdalovat od společných shromáždění. Vyzývá je, aby neopouštěli „shromáždění našeho“ (Židům 10:25). Obraz za slovem „shromáždění“ ukazuje věci svedené na jedno místo, jako když se rozptýlené kousky skládají v celek. Když se věřící scházejí, děje se něco, co v samotě nastat nemůže. Vzájemně se podněcujeme, a tady to slovo znamená popohnat, rozněcovat: „k roznícení se v lásce a v dobrých skutcích“ (Židům 10:24). Společenství víry má být místem, kde se oheň v tobě živí ohněm druhých. První věřící to chápali zcela přirozeně. Skutky 2 nám ukazují společenství, jehož soudržnost je až překvapivá. Setrvávali v učení apoštolů, ve společenství, v lámání chleba a v modlitbách. Dělili se o to, co měli. Jedli spolu s radostí. A den za dnem Pán přidával k jejich počtu. Jejich společný život byl sám o sobě svědectvím: lidé zvenčí pohlédli dovnitř a viděli něco, co nedokázali vysvětlit a čemu nedokázali odolat. Pro toho, kdo teprve začíná následovat Ježíše, není společenství věřících volitelným doplňkem, je součástí základu. Budeš potřebovat lidi, kteří se budou modlit s tebou, když nenajdeš slov, kteří ti připomenou pravdu, když ti city lžou, a kteří s tebou posedí v těžkých obdobích. A možná s překvapením zjistíš, že i ty máš co jim na oplátku dát. Zkušený věřící, který tyto řádky čte, se může upřímně zeptat: Jsem ve svém společenství opravdu přítomen, nebo se ho jen účastním? Je v tom rozdíl a první církev o něm dobře věděla.

    Zobrazit denK dispozici je zvuk
  7. Den 7

    Kráčet den za dnem

    Dnešní čtení

    Zamyšlení

    Došli jste na konec sedmi dnů, a přece v tom nejpravdivějším smyslu stojíte na začátku. Křesťanský život není cíl, ke kterému se dojde. Je to cesta, kterou kráčíme den za dnem v souladu s živým Bohem. Pavel to krásně vystihuje slovy: „Jestliže živi jsme v Duchu, v Duchu také choďme“ (Galatským 5:25). Slovo, které zde pro „chození“ používá, není obvyklé řecké slovo pro chůzi. Znamená jít v řadě, držet krok, tak jako vojáci pochodují v útvaru. Je v něm obraz člověka, který se úmyslně drží blízko Toho, kdo ho vede. Ovoce, které Pavel popisuje ve verších před tím: láska, radost, pokoj, trpělivost, dobrotivost, dobrota, víra, tichost, zdrželivost. To všechno si nevyrobíte silou vůle. Je to to, co přirozeně roste, když je život zakořeněn v Duchu Božím. Nový věřící si tento výčet někdy přečte a cítí se zahlcen, jako by to všechno měl dokázat najednou. Ovoce se ale neobjeví přes noc. Roste ve svůj čas, tiše, jak kořen sahá hlouběji. Vaším úkolem je zůstat spojeni s Vinným kmenem. Ovoce je Jeho dílo ve vás. A pak Ježíš promluví. Není to vzpomínka, ale vzkříšený Pán, který stojí před svými učedníky se vší mocí na nebi i na zemi, a posílá je. Ne až když budou plně vyškoleni. Ne až když budou mít odpověď na všechno. Posílá je takové, jací jsou, do světa, který potřebuje to, co může dát jen On, a pověření zpečeťuje nejpevnějším příslibem celého Písma: „A aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa“ (Matouš 28:20). Po všecky dny. Ne jen když se cítíte silní. Ne jen když máte život v pořádku. Po všecky dny. Tak se chodí den po dni: ne tím, že máme všechno vyřešeno, ale důvěrou, že Ten, kdo nás povolal, je s námi na každém kroku. Tento týden byly položeny základy: milost, modlitba, Slovo, společenství lidu Božího. Nyní po nich choďte. Choďte pomalu, musíte-li. Choďte skrze slzy, musíte-li. Ale choďte, a vězte, že nikdy nejdete sami.

    Zobrazit denK dispozici je zvuk